Zpráva Lady Zelbové o mistrovství světa mládeže v šachu

Ve dnech 12. – 25. listopadu jsem hrála mistrovství světa mládeže v šachu, kategorii dívky do 16 let.

Hrálo se v italském Montesilvanu a naše česká výprava byla ubytována v hotelu Adriatico.

Letadlem jsme letěli asi 2 hodiny, na místo jsme jeli další tři hodiny autobusem. Myslím, že jsme na tom byli skvěle na rozdíl třeba od Mexičanů, kteří jen v letadle strávili dohromady 14 hodin (!). Po příjezdu jsme zjistili, že moře máme hned za hotelem (cca 100 m), což bylo příjemné překvapení. Dokonce jsme v něm i zkoušeli plavat, i když voda nebyla zas tak teplá a v moři bylo vždy jen pár otužilců. Vtipné bylo, že lidé na pláži vypadali, jako by nikdo přesně nevěděl, jaké je počasí. Například indická výprava měla čepice a zimní bundy, kdežto Irové si vystačili jen s tričkem a kraťasy.

Šachové souboje se odehrávaly v jedné hale. Každá kategorie měla nejméně tři rozhodčí, kteří kontrolovali, jestli je vše v pořádku. Dovnitř měli povolení hráči a jeden trenér z každé výpravy. Před vstupem na partii jsme museli projít anti-cheatingovou kontrolou. Kontrolovalo se, jestli u sebe nemáme elektronické potřeby, vlastní pití a propisky.

Se svými partiemi jsem spokojená, i když se v každé najdou nějaké nepřesnosti, či chyby, ale díky nim vím, na čem mám pracovat a příště tím pádem získám víc bodů. Hodně mi také pomohly rozbory po partii, které mi otevřely oči, když jsem neviděla, co jsem zahrála špatně. Bylo to moje první mistrovství světa, a přiznám se, že jsem před ním byla dost nervózní. Nevěděla jsem, co čekat, takže jsem neměla nějaké vysoké cíle, jako třeba vyhrát. Spíš jsem si jela turnaj omrknout, zahrát si dobré partie, získat zkušenosti (a užít si Itálii 😊). Soupeřky byly silné, ale nebyla jsem o moc horší než ony, což mě určitě motivuje k další práci a k tomu je předběhnout.

Mistrovství jsem si užila a jsem vděčná, že jsem si i zde mohla zahrát fotbal, který podle mě už k šachovým akcím neodmyslitelně patří. Naplánovali jsme zápas Česko vs Slovensko, z kterého se však po příchodu ostatních jiných hráčů stalo spíš mezinárodní utkání. Slováci nakonec zvítězili, ale myslím, že jsme jim byli důstojnými soupeři.

Chtěla bych poděkovat trenérům Jakubu Rabatinovi a Luboši Roškovi za přípravy a rozbory.

Také děkuji Královehradeckému kraji za finanční podporu a Svatavě Ptáčkové za pomoc se zařízením grantu, bez které bych se této akce jen stěží zúčastnila.

Budu se snažit hrát co nejlépe a věřím, že úspěchy přijdou.

Lada Zelbová